Wicca, příroda, magie

Pohanství, též paganismus (původem z latinského přídavného jména paganus, což znamená „venkovský“) je výraz používaný dnes především v křesťanské kultuře v podstatě pro veškerá před-křesťanská polyteistická náboženství vyznávaná zejména v oblasti Evropy, mnohdy označována také pod pojmem stará víra, starověrectví či starověří. Jedná se o náboženství a kulty zahrnující různé bohy, nadpřirozené bytosti, přírodní duchy, duše předků apod. které vyznávali především staří Germáni, Slované, Keltové, Římané a jiné evropské národy.

Slovo „pohan“ se v českém překladu Bible hojně objevuje, a slouží k označení semitských národů, Řeků, Římanů a dalších národů, kteří narozdíl od monoteistických Židů (a křesťanů) stále vyznávají polyteismus, neboli „mnohobožství“. Ve Starém zákoně čelí Izraelité vlivu okolních národů kteří nevyznávají jednoho jediného Boha Židů, ale celou řadu různých božstev - bohů a bohyní, a kvůli tomu mnohdy vystupují i vůči svým vlastním lidem kteří se odvrátili od jednoho Boha a přistoupili na uctívání soch cizích bohů, panovníky Izraele nevyjímaje (viz. král Šalomoun). V Bibli se objevují zmínky například o bohyni Aštoret nebo boha Baala (nebo s jeho babylónskou obdobou Bélem) jehož kněze nechává prorok Elijáš nemilosrdně povraždit. Později Židé čelí příchodu velice rozvinuté helénské kultury, neboť se stávají součástí říšeAlexandra Velikého a jejich Bůh bývá proto stotožňován s řeckým vládcem bohů Diem, mnoho původně židovských chrámů bylo přetvořeno a věnováno tomuto řeckému vládci bohů z Olympu, což Židé přijímali dosti nelibě. V Novém zákoně čelí Židé a první křesťané další antické velmoci - Římské říši, která proměnila Palestinu ve svou římskou provincii a jejímž státním náboženstvím je rovněž mnohobožství. Židé očekávali příchod krále který by je vysvobodil z nadvlády nevěřících Římanů. Judaismus byl vírou Židů, ale křesťanství se začalo šířit i mezi „nežidy“ - původně pohany. Proto církev rozdělovala křesťany na ty, kteří vzešli z Židů (židovská víra díky znalosti Písma a Zákona pohotově na křesťanství navazovala), a na ty, kteří vzešli z pohanů. Apoštolské listy bývají věnovány některým z nich, proto hojně rozebírají židovskou obřízku, pohanskou modloslužbu, obětování pohanským bohům nebo pojídání obětin jim věnovaných, i spoustu dalších věcí s křesťanstvím údajně neslučitelnými. Prvním pohanem a „nežidem“, který přestoupil na křesťanství je podle Bible říman Kornelius, ale jinak se křesťanství potýkalo spíše s nesouhlasem, protože mnozí Židé a pohané se raději chtěli držet víry svých předků. V Efezu se křesťanští apoštolové setkali s velice mocným kultem bohyně Artemis, jehož oddaní stoupenci proti nim vyvolali povstání.

Židy a prvními křesťany (tedy Biblí, Starým i Novým zákonem) jsou pohané kritizováni zejména z praktikování magických rituálů (které slouží spíše lidem než Bohu) a modlářství - bohům, kterým člověk udělil lidskou (či zvířecí) podobu, aby si je poté mohl zpodobnit ze zlata, stříbra, dřeva či jiného materiálu. Tyto sochy a obrazy (tzv. modly) jsou poté uctívány a jsou jim přinášeny oběti - nebo jejich prostřednictvím jsou bohové uctíváni. Bible tyto bohy považuje za neživé, falešné a vymyšlené.

Termín „paganus“ ve středověké Evropě spíše sloužil jako hanlivé označení pro venkovana, který místo pravé křesťanské víry stále věří v „pohanské pověry“. Bylo obvyklé, že k přijetí křtu se přikláněla zejména šlechta (kvůli příchodu antické vzdělanosti z vyspělejších křesťanských států, někdy však z politických důvodů) a prostí venkované byli zpravidla těmi posledními kteří na křesťanství přistupovali. Na okraji civilizace mohli stále přežívat některé pohanské přírodní kulty možná až do 14. století, které souvisely zejména s koloběhem roku a zemědělstvím, pohanští bohové souviseli s jejich obživou a světem který je obklopoval, proto je venkované vnímali mnohem intenzivněji než lidé z měst a šlechta.

V křesťanské kultuře se označení „pohan“ také používalo obecně ve významu jinověrec, nebo nekřesťan, v některých případech i přeneseně jako urážka vztahující se k domnělému „barbarskému a nemorálnímu jednání“ pohanů. Jako pohané však nebývali tradičně označováni, kromě vyznavačů různých křesťanských náboženství, ani vyznavači judaismu a islámu, neboť jak známo tyto náboženství uctívají společného Boha.

V běžné mluvě se někdy používá výrazu „pohan“ pro označení bezvěrce, tzn. ateisty, což je od skutečného významu jinověrecdiametrálně nepřesné .

Pohanství nikdy nebylo jednotné ani organizované náboženství, byď jednotlivé národy měli podobné náboženské představy. Z praktického hlediska se spíše jednalo o jednotlivé kulty které pojilo dohromady bájesloví, a které pohané vyznávali dohromady. Původní pohanská náboženství můžeme poznávat především prostřednictvím mytologií, které jsou kolem nich vystavěné, tedy např.

V moderní době v souvislosti s oslabením vlivu křesťanství získává pohanství v euroamerické civilizaci (a konkrétně zejména v Evropě) na popularitě.